Obyčejný dny bez napětí

Jsem asi divná. 
Poslední dobou to zjištuju skoro každý den.

Všechny holky v mém okolí jsou hLoOZnĚ zAmIlOfaNý, ale já nic. Připadám si vedle nich blbě, ony pořád jenom básní o tom, jak jim lajknul na fb skóre v nějaké hře, nebo dokonce status Dej like a napíšu ti na zeď.. a potom, když mu to na zeď napíší, napíšou to naprosto barbínovsky, a že se mu líbí na 50%. Jo, nic mi do toho není, ale je to směšné si to potom číst. Stává se ze mě asi odolná bezcitná holka, pro kterou není žádnej moc dobrej a nic ji neublíží. Všichni dobří buď odešli a nebo už jsou minulostí. To je fakt pech. A prostě mi chybí ten pocit, že mi buší srdce, když ho uvidím, že se mu nedokážu dívat do očí, že se stydim mu cokoli říct. Jediná výhoda je, že aspoň dobře spim. Nemusim na nikoho myslet a tím usnu o hodně dřív, to je fakt fajn. Netěším se na každý den do školy, těším se na víkend, až si od těch lidí odpočinu, což je vždycky naopak. Už chci zase psát esemesku deset minut a čekat a koukat každých deset sekund na mobil. Chci zase poznat to napětí a nervozitu. Asi to jen tak nebude, asi budu muset chvíli počkat, ale já se s tím nějak smířím.

 

Už podruhý; že nepoznáte, co to je?

 

Mám postižený tlustý prsty.

Klepavka.

 Moje nemocenské Hello Kitty pyžamo a nemocenský výraz.
A ta divná holka, co nic k nikomu necítí.