Život v peřině

Je možný, že jsem si se šilhavým namyšlencem včera propsala dvě hodiny? Miluju, když někoho můžu takhle odsekávat a on už neví, co by dřív. V esemeskách mě "oslovuje" blondínko s měkkým I - nesnáším, když mi někdo řiká blondýno a dělá děsnou citlivku a frajírka najednou. Před pár minutama jsem vstala, a když jsem měla konečně chuť si dát k snídani nějaké pečivo a né čokoládu, zjistím, že žádné pečivo doma není. Takže jsem zavřela skříňku s pečivem (teď bez pečiva) a šla do postele. Dneska rodiče jeli do práce a potom jedou na pohřeb jedné skvělé paní, kterou jsem měla neskutečně ráda, nevěděla jsem, že byla nemocná, vůbec to nedávala znát, byla plná života. Někdy jsem ráda, že jsem nikdy nebyla na pohřbu, že jsem se toho nějak vyhla. Můj život v posteli je sice nudný, až na šilhavýho, který nezapomněl, že chodím k nám do školy s ještě pár kamarádama.

 Včerejší snídaně.

 Svícen v kuchyni.

 To jsem já.